Cultural Heritage – Identification – Public Places – City (CHIPPC)

Výzkumná Skupina „Kulturní dědictví – identifikace – veřejný prostor – město“

Výzkumná skupina založená na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se zaměřuje na problematiku kulturního dědictví (Heritage, Patrimoine) v kontextu identifikačních procesů a užívání historie ve veřejném prostoru urbanizované a globalizované společnosti. Druhý klíčový koncept představuje město jako kulturní dědictví evropské civilizace. Města jsou chápána jako sociálně organizovaný prostor, který si udržuje svou identitu v aktivní komunikaci s okolím. Neustále se proměňující města současně vykazují stabilitu a odolnost. Koncept odolného města (Resilient City), které je schopno čelit rizikům (např. klimatickým změnám) či katastrofám, absorbovat jejich účinky a zotavit se z nich, se stalo novým strategickým termínem světového urbanismu. V historické perspektivě však představuje jen recentní výraz pro adaptabilitu měst ve vztahu k výzvám společenského i přírodního původu. Skupina zkoumá, jakou roli v těchto procesech může hrát, a v minulosti hrálo, kulturní dědictví, které je často definováno jako důležitý zdroj pro dosahování cílů v politické, sociální a ekonomické rovině, k nimž patří například sociální koheze a inkluze, občanské identity, přináležitosti s místem (Sense of Place, Place Attachment), a v neposlední řadě proměny míst pro turistické a jiné trhy.
• Koncept kulturního dědictví (Cultural Heritage) v konkurenci s koncepty identity, paměti i komemorace.
• Dějiny kulturního dědictví jako dějiny mocenských vztahů, jež operují a zároveň jsou formovány prostřednictvím kulturního dědictví. Zdroj či nástroj adaptace různých společností či civilizací. Strategie, či jeden z adaptačních mechanismů, jež se podílí na formování, stabilizaci, ale také transformaci kolektivů nejrůznějšího typu.
• Kulturní dědictví v politice UNESCO a EU: European Heritage Label; UNESCO seznam světového kulturního dědictví.
• Dialog či konkurence, sdílení, vrstvení identifikace prostřednictvím vazeb ke kulturnímu dědictví jako substituce evropské identity, součást národní identity, resp. lokální a regionální.
• Sebeprezentace a stereotypizace za využití obrazu spojeného explicitně nebo implicitně s kulturními hodnotami, objekty či společenskou praxí, které jsou prezentované současně jako evropské.
• Města jako kulturní dědictví a kulturní dědictví ve městech.
• Role kreativních jedinců při volbě strategií pro revitalizaci měst či regionů v současnosti i v historické perspektivě.
• Veřejný prostor a proměny jeho funkcí.

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *